V únoru 2025 přišel hlavní žalobce Mezinárodního trestního soudu o e-mail. Ne kvůli hackerům, ne kvůli výpadku. Spojené státy na něj uvalily sankce a jeho schránka žila v cloudu Microsoftu. Zúčastněné firmy se dodnes přou, kdo přesně za kterou páku zatáhl, ale výsledek byl zřejmý: žalobce v Haagu skončil na švýcarské e-mailové službě, protože cizí vláda podepsala nařízení.
Ten příběh udělal pro evropskou cloudovou suverenitu víc než dekáda konferenčních panelů. Vzal abstraktní obavu a dal jí konkrétní podobu. Otázka přestala znít „jsou naše data technicky v bezpečí“ a začala znít „kdo nás může vypnout“.
Čísla, která nikdo nerad říká nahlas
Tři americké firmy provozují zhruba 70 procent evropského cloudu. Evropští poskytovatelé drželi v roce 2017 na vlastním trhu 29 procent. Dnes drží 15 a křivka se už roky nehýbe. Samotný trh přitom roste dvouciferným tempem, takže tržby rostou všem, jen závislost roste rychleji. Největší evropské cloudy, SAP a Deutsche Telekom, drží každý zhruba dvě procenta.
Nic z toho se nestalo proto, že by Evropě chyběla datová centra, optické sítě nebo inženýři. Stalo se to proto, že platformy si vybírají vývojáři a nejlepší vývojářská zkušenost na světě patnáct let žila ve Virginii.
„Ne, to zaručit nemohu“
Jurisdikce se řídí vlastnictvím, ne zeměpisem. CLOUD Act ukládá americkým firmám povinnost vydat data na zákonnou výzvu, ať jejich servery stojí kdekoli. Soudní dvůr EU v rozsudku Schrems II řekl, že americké sledovací zákony se nedají srovnat s evropskými právy na soukromí. A v červnu 2025 dostal právní ředitel Microsoftu France pod přísahou před francouzským Senátem otázku, zda dokáže zaručit, že francouzská data nebudou nikdy předána americkým úřadům bez souhlasu Francie.
„Non, je ne peux pas le garantir.“ Ne, to zaručit nemohu.
Anton Carniaux, Microsoft France, slyšení ve francouzském Senátu, červen 2025
Hyperscaleři tu úzkost zaslechli a udělali ze suverenity produktovou řadu. AWS investuje 7,8 miliardy eur do „European Sovereign Cloud“ s evropskou mateřskou společností a čistě evropským personálem. Je to seriózní investice a nemění vůbec nic na jediné otázce, na které záleží: kdo musí poslechnout, když zavolá Washington. Štítek regionu není suverenita. Vlastnictví ano.
Kde se první evropská odpověď zadrhla
Institucionální odpovědí Evropy byla Gaia-X: konsorcium spuštěné v roce 2019, které mělo definovat federovaný evropský cloud. Vyprodukovalo rámce, pracovní skupiny a certifikační schémata a přijalo mezi sebe právě ty hyperscalery, proti kterým mělo stát. Šéf Nextcloudu ho nazval „papírovým monstrem“. A to je celé poučení: cloud, který lidé chtějí, se nedá uzákonit ani vysedět v konsorciu. Někdo ho musí postavit tak, aby si ho vývojář v jedenáct večer vybral sám, protože je to nejpříjemnější způsob, jak něco vypustit do světa.
Příliv se přesto obrátil
Rok 2025 byl rokem, kdy závislost přestala být teoretická, a reakce je vidět:
- Nizozemský parlament označil závislost na amerických technologiích za hrozbu pro národní autonomii a nařídil připravit pro vládní systémy únikové strategie.
- Šlesvicko-Holštýnsko převedlo 30 000 vládních počítačů pryč od Microsoftu a dánské ministerstvo digitalizace se vydalo stejnou cestou.
- OVHcloud překročil miliardu eur tržeb a evropské výdaje na suverénní cloud vzrostly o 83 procent za jediný rok, nejrychleji ze všech západních regionů.
- Evropský Data Act od ledna 2027 zakazuje poplatky za odchozí data a Komise tento měsíc navrhla Cloud and AI Development Act, první rámec, který slovo „suverénní“ váže na vlastnictví a kontrolu, ne na marketingovou nálepku.
Poptávka už dorazila. Co si Evropa pořád dluží, je nabídka.
Kde je skutečná mezera
A teď ta nepříjemná část: Evropě nikdy nechyběla kapacita ani compliance. Chybí produkt. Vývojář, který dnes odchází od amerického hyperscaleru, se vzdává deploye trvajícího vteřiny a získává hromadu provisioningu. A platformy, které opouští, v tom nikdy nebyly neutrální: gigabajt provozu ven z AWS stojí zhruba devadesátkrát víc než u německé hostingové firmy. Vstup zdarma, odchod draho. To není cenotvorba, to je vodní příkop.
Pohodlím byla Evropa dobyta a pohodlím se dá získat zpátky. Odpovědí na katalog 240 služeb není evropský katalog 240 služeb. Odpovědí je skok napřed: udělat z nasazení do Evropy ten nejpříjemnější deploy, jaký vývojář může zažít.
Co stavíme
Tohle je sázka, na které stojí Frontback. Dnes je to jedna funkce, živá pár vteřin po uložení. Zítra místo, kde je evropský software doma, od prvního endpointu po agenty, kteří staví s vámi. Ambice je cloud tak dobrý, že ho bude chtít i zbytek světa.
Evropa už to jednou dokázala. Letectví se učila na americké licenci a pak postavila Airbus. Příští dekáda evropského cloudu bude patřit tomu, kdo udělá ze suverenity výchozí volbu a radost zároveň. Tahle práce nezačíná v komisi. Začíná jednou funkcí, uloženou a živou na URL, kterou nikdo jiný nemůže vypnout.